delfíni
Hlavní stránka / rehabilitace 2014 / Delfinoterapie, Odessa 18.-30.5. 2014
O jakých mimořádných schopnostech se dá mluvit? Velice dobře dokáží navázat komunikaci s člověkem, řeší složité úkoly, velmi rádi a ochotně se nechají vycvičit a doslova milují práci s lidmi. Delfíni se vyznačují vlastní řečí. Hlasově se dorozumívají na velmi dobré úrovni. Komunikují pomocí signálů, jež používají v určitých situacích. Od přátelského pískání přes dunivý kvikot a chrochtání až po rozhněvaný křik.
Delfíni však nejsou jen zvířata s mimořádnými schopnostmi, ale můžeme je označit i za "terapeuty". Pro pomoc jsou ideální, neboť mají určitou slabost pro člověka, jsou zvědaví a ochotní komunikovat.
Centrum delfínoterapie vzniklo na Ukrajině pod vedením Antolije Smoljaninova. Ze začátku tato práce nebyla vůbec jednoduchá, Antolij Smoljaninov delfínům ještě tolik nedůvěřoval. Z počátku vše bral jako hru a zábavu, ale postupem času začal přicházet na to, že tyto hry rozvíjí motoriku i psychiku malých pacientů.
Vědci ještě nedokázali zjistit, proč mají delfíni (dravci) ke člověku tak pozitivní přístup a proč je ještě nikdy nenapadli.
Delfíni vysílají elektromagnetické vlny, proto se tato jejich schopnost využívá při rehabilitaci. Elektromagnetické vlny ovlivňují některé procesy v našem organismu. Pozitivní vliv na psychiku má i to, jak se nás dotýkají pyskem, a zvuky, jež vydávají. Delfíni ovlivňují i centrum řeči, dokáží "rozmluvit" i děti, které kvůli postižení vůbec nemluvily. Jiné se zase výrazně v komunikaci zlepší. Delfíni jsou převážně skvělými terapeuty pro děti s dětskou obrnou, Downovým syndomem i při cukrovce. Vhodní jsou i pro autistické děti pro svou schopnost rozvíjet komunikaci. Zkušenost je taková, že pokud dítě nereaguje na léčbu a nespolupracuje s lékaři, tak s delfíny je tomu naopak. Dalo by se říct, že tito nesmírně inteligentní a veselí tvorové pomáhají i v téměř beznadějných případech.
Delfinoterapie
Nejedná se o bezmyšlenkovité hraní si nebo plavání s delfínem. Přestože je tato metoda ještě „ve stadiu vývoje a výzkumu“, má, jako každá metoda, vlastní etapy a metodiku, jejíž součástí je i příprava dítěte na setkání s delfínem.Příprava dítěte se tak stává součástí kinezioterapie, resp. neurokinezioterapie
Metoda byla vypracována a v praxi ověřována od začátku 80. let týmem Anatolije Smoljaninova v Kyjevském institutu traumatologie a ortopedie pod odborným dohledem lékaře-neurologa prof. Vadima Šargorodského. Cílem metody je komplexní realizace takových cvičení a pozic, které jsou specifikovány vytvořením biomechanického základu pro následnou realizaci fyziologicky správných pohybů dítěte. Správnou realizací neurokinezisteraputické metody prostřednictvím konkrétních cvičení dochází k mimořádně specifickému působení na jednotlivé struktury mozku. Projevuje na organismu dítěte:
- narušením patologických reflexů,
- postupným vyhasínáním činnosti patologických synergií,
- globálním působením na proprioceptivní aferentní mozkové dráhy,
- regulací svalového tonu.
Obsahuje čtyři základní etapy a vyžaduje přesnou následnost jednotlivých cvičení:
první etapa zahrnuje cviky a metodiku, jejichž cílem je narušení činnosti tonických reflexů, vyhasnutí patologických synergií. Tato cvičení majívlivnasvaly a mechanismy kontrolující pohyb hlavy a stabilizují svaly pletence horní končetiny;
- ve druhé etapě se cvičení zaměřuje na regulaci tonu zádových svalů a zpevnění břišních svalů;
- třetí etapu představují cvičení, která zpevňují svalstvo pletence dolní končetiny;
- ve čtvrté etapě realizujeme cviky přímo působící na svaly a šlachy chodidel, plosku nohy a na svaly dolních končetin, které se aktivně účastní tvorby chůze.
Charakteristickými rysy uváděné neurokinezisterapeutické metody je vliv pohybů a jejich působení, které se realizuje ve specifických podmínkách v tzv. „uzavřeném biomechanickém kruhu“,jež zároveň představuje pozici narušující patologické reflexy. Na dosažení požadovaného efektu se stejnou měrou podílí i relativně malé množství jednotlivých cvičení, která se mnohonásobně opakují.
Nelze stanovit jakékoliv časové rozpětí trvání jednotlivých etap. Při práci se postupuje individuálně a jednotlivá cvičení mohou být upravována podle specifických potřeb konkrétního dítěte. Je důležité, aby dítě, které se má zúčastnit delfinoterapie, absolvovalo minimálně první etapu cvičení. Tím se delfinoterapie stává součástí komplexní rehabilitace a má možnost upevňovat pozitivní výsledky neurokinezioterapie.
Neuvedu nic překvapujícího, když začnu všeobecným blahodárným působením delfína na člověka. Jestliže porovnáme pozitivní emoce, které vznikají při setkání dítěte se psem nebo koněm, jsou tyto v případě setkání s delfínem mnohonásobně vyšší. Vyvstává otázka proč k tomu dochází? Proč tato zvířata fascinují stejnou měrou děti i dospělé? Na jakém podkladu se vytvářejí výrazně pozitivní emoce, jejich léčebný efekt, a které morfofyziologické zvláštnosti delfínů jej vyvolávají? Zřejmě zklameme ty, kteří očekávají jasné odpovědi.
Zkusme se nejprve podívat na svět očima delfína. Zrak jako jeden ze smyslových orgánů není pro něj prvořadým analyzátorem prostředí. V průzračné vodě (v prostředí moře je vzácností) je dosah jejich vidění 15-50 m. Proto je svět delfínů světem zvuků. Přestože delfíni patří mezi savce, je jejich způsob vysílání a přijímání zvuků absolutně odlišný. Hlas delfína má rozsáhlý repertoár tónů s vysokou frekvencí od 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80 až 220 kHz. Vysílání ultrazvukového vlnění do okolního prostředí zabezpečuje tzv. echolátor. Tak delfín skenuje vše, co se nachází v okolí, až do vzdálenosti tří kilometrů. Rozeznává nejen vzdálenost od předmětu, jeho tvar, velikost , ale dokonce i materiál a jeho hustotu. Pozná, zda se ve vodě nachází ryba, vhozený míč nebo nemocné dítě. Diagnostika ultrazvukem je v dnešní době už běžnou záležitostí a byly publikovány i teorie a výzkumy o jejím terapeutickém využití.
Další zvláštností delfínů, u které bychom se chtěli pozastavit, je jejich obrovské bioenergetické pole, resp. extrasenzorika. V současnosti již existuje řada přístrojů, které je dokáží zachytit a zobrazit. Nám však nezáleží na jeho zobrazování, ale na tom, jak evidentně pozitivně působí na lidi ve svém okolí. Harmonie a ladnost pohybů ve spojení s hravostí, které tato zvířata v sobě mají, vyvolává zvláštní pocit a úsměv na tváři každého člověka.
Kontakt s delfíny má proto několik úrovní terapeutického působení na člověka:
- pozitivní emoce,
- Kinestetické vnímání harmonie pohybů,
- působení na reflexní zóny (už při prvních setkáních delfín dětem, bez jakéhokoliv působení trenéra, jemně pyskem stlačuje nožky, dlaně, ťuká jim do brady, do oblasti bránice),
- motivaci hrou (děti si hrají s delfínem, plavou s ním, házejí mu míč apod.)
Jako každý rehabilitační program se má opakovat co nejčastěji pro lepší a trvalejší působení na dítě. Samotná delfinoterapie trvá deset dní a je vhodné realizovat ji alespoň jednou ročně.